Trocha historie stavění betlémů

Biblický příběh o narození chudého dítěte ve chlévě, o solidaritě nemajetných, spěchajících se svými dary ve snaze pomoci tomu potřebnějšímu než jsou oni sami, je blízký lidským srdcím.
Nejčastěji uváděným impulsem pro vznik betlémů je čin svatého Františka z Assisi. Pověst praví, že toužil prožít vánoční noc prostě, stejně jako při narození Ježíška v Betlémě. A tak v jeskyňce u vsi Greccio postavil v r. 1223 jesle, přivedl k nim volka a oslíka a tam sloužil mši, při níž se mu zjevilo Jezulátko.
Jejich skutečný počátek lze u nás datovat do poloviny 16. století, kdy se betlémy začaly stavět v  kostelech. První jesličky s loutkou Jezulátka a Marií v životní velikosti postavili jezuité v Praze v r. 1562. Na rozdíl od prostých jesliček Františka z Assisi byly postavy oděny do drahocenných rouch a volek měl pozlacené rohy. Poté následovalo mnoho dalších. Po církvi brzy začala betlémy ve svých sídlech stavět šlechta a v polovině 18. století i měšťané. Do lidových vrstev pronikly betlémy až na konci 18. století. Lze se domnívat, že za to mohl císař Josef II., který zakázal vystavovat jesličky v kostelech. Ale prostý lid si je nedal vzít, a tak se tento půvabný biblický příběh přesunul do domácností.
Základem betlému je Svatá rodina a Tři králové, klanějící se právě narozenému Spasiteli. Lidoví umělci si jesličky přizpůsobili svým představám a své domovině. Na Příbramsku nechyběli horníci, v jižních Čechách rybáři, ve městech kupci, na vesnici prostí venkované. Každý přinášel božskému dítěti dárek. Nakonec se tedy betlémy staly obrazem života a zvyklostí prostých lidí toho kterého kraje. A to je na nich to nejpůvabnější.


PAPÍROVÉ BETLÉMY

Tištěné jesličkové archy k vystřižení se u nás objevily již před rokem 1850. Nejdříve šlo o ručně kolorované ocelorytiny, později o litografie nebo dřevořezbu. Nejstarší tisky byly kolorované jen červeně, modře, zeleně a žlutě. Úroveň betlémů bohužel postupně klesala. Zásadním průlomem v kvalitě betlémů se stal počin Mikoláše Alše, který vydal 3 betlémové archy v r. 1902 a o 2 roky později čtvrtý. Brzy po něm začali betlémy tvořit i další významní malíři. Naším nejplodnějším malířem betlémů byl Vojtěch Kubašta.
 

REKLAMNÍ BETLÉMY

Vznikly ve 30. letech 20. století jako zcela nový jev v historii betlémářství. Firmy vycházely z tradice stavění jesliček pod vánočním stromečkem a z úvahy, že pokud ti přející lidičkové mají Ježíškovi něco nést, nechť je to právě jejich výrobek.


ROZKLÁDACÍ BETLÉMY

Od počátku 20. let 20. století se prodávaly v papírnictvích rozkládací betlémy tlačené do nízkého reliéfu. Zabíraly málo místa a snadno se stavěly a stejně rychle uklízely. Betlémská chýše obklopená palmami, v ní Svatá rodina, jí se klanící Tři králové a pastýři s ovečkami v různém počtu podle velikosti jesliček. To vše je sestaveno tak, aby se po vytažení do prostoru postavilo na své místo. Jinou variantou jsou rozkládací betlémy nereliéfní.
Tento typ jesliček je u nás poměrně vzácný až do druhé poloviny 40. let 20. století, kdy jej svou tvorbou oživil architekt Vojtěch Kubašta. Vytvářel jednak tyto rozkládací betlémy, jednak betlémy kombinované, kdy se část rozložila a část figur byla volná a představila se před betlémský základ. V současné době tyto betlémy pro značnou finanční nákladnost při realizaci téměř vymizely.
Spojnicí mezi rozkládacími a stavěcími betlémy jsou tištěné betlémy, které je třeba vystřihnout a pak sestavit do pevného prostorového celku, nebo reliéfní tisk již továrně vyražený, který stačí sestavit.


ORLICKOÚSTECKÉ BETLÉMY

 Vánoční varianta V Ústí nad Orlicí žije betlémářská tradice již více než 200 let. Za tu dobu zde betlémy malovalo kolem 50 malířů. Zejména v 19. století se betlémy malovaly v každé druhé chalupě. Místní tkalci, ozdobníci, ševci a jiní drobní řemeslníci malovali betlémské figurky na obalové papíry od žoků bavlny již na konci 18. století. Jednotlivé součásti vyřezávali knejpem a malovali je vlastnoručně utřenými kvašovými barvami. Figurky pak zapichovali do mechu, kterým bývala pokryta prkna. Často tyto několikametrové celky zabíraly i dvě stěny světnice. Orlickoústecký betlém je betlémem světskými. Jen Svatá rodina ve chlévě je zobrazována v biblickém pojetí. Krajina se svou vegetací a architekturou je na papír přenesenou romanticky zobrazenou domovinou, v níž lidoví samouci vyrůstali a tvořili. Betlémářská tradice je v Ústí nad Orlicí stále živá a tyto rozměrné skvosty lidového umění se dodnes staví asi ve 30 rodinách. Nyní jsou betlémy současných autorů vydávány tiskem.
Tištěné betlémy jsou vesele barevné jako jejich původní malované vzory, jsou však méně prostorově náročné. Na menší ploše však ctí veškeré zákonitosti místního betlémářství. Orlickoústecká pravidla důsledně odlišují vánoční betlém s narozením Jezulátka a klaněním pastýřů od tříkrálového, který se staví až 5. ledna.
 Tříkrálová varianta Do vánočního betlému se staví anděl, který zvěstuje pastýřům narození Spasitele, Jezulátko v jesličkách a klečící, smekající a klanící se darovníci u jesliček.
5. ledna se mění tato varianta za variantu tříkrálovou. V ten den se odstraňují andělé s nápisem Gloria a místo nich se zavěšuje tříkrálová hvězda, za kterou přišli Tři králové se svým průvodem. Nahradí tak „klekače“, „smekače“ a „podavače“. Figurky, které změně děje neodporují, zůstávají. V této variantě již Jezulátko neleží v jesličkách, ale sedí Marii na klíně. V domácnostech se tyto tříkrálové betlémy ponechávají až do Hromnic, tedy do 2. února.
V současné době někteří autoři vytvořili pro tisk menší orlicko-ústecký betlém pouze ve vánoční variantě.


PŘÍBRAMSKÉ JESLIČKY

Staré hornické město Příbram a jeho okolí patří k nejvýznamnějším oblastem lidového betlémářství. Příbramští havíři, kteří největší díl svého života strávili těžkou prací v temných šachtách, chtěli alespoň na chvíli odejít do barevného světa snů a fantazie. A tak příbramské betlémy poutají neopakovatelnou krásou.
Typickým rysem příbramských jesliček je krajina. Je to krajina horská, bizarní a fantastická. Strmé skály jsou zhotovené z mačkaného papíru stříkaného klihem a posypaného rozdrceným leštěncem olověným ze zdejších dolů. Mezi skalami jsou mechové palouky a les z jedlového chvojí a jalovce. Nejvýraznější dominantou příbramských jesliček je rozsáhlé město s množstvím věží, výstavných chrámů a měšťanských domů, zabírajících často až čtyři pětiny celé plochy betlému. Chlívek, místo, kde se narodil Ježíšek, je stavbička s kamenným obloukem vpředu a stříškou z vymlácených žitných klásků. Blízkost poutního místa Svatá hora dávala rodinám zdejších horníků možnost přivýdělku. Příbramské jesličky bývaly převážně dřevěné. Poptávka po vyřezávaných betlémech však byla tak velká, že je nestačili vyrábět. Proto začali k jejich výrobě používat zvláštní hmotu, jejichž základem byla žitná mouka, klihová voda, bukové piliny a trocha sádry. Takto vzniklé těsto namačkali do hliněných formiček s postavou daráčka, tzv. kadloubků. Po zaschnutí je z formiček vyklepali a omalovali. Figurkám se podle hlavní suroviny - žitné mouky, ze které se peče chleba, říkalo chlebáčci. Vyrobeno jich bylo sice velké množství, ale většina jich padla za oběť moučným červům.
Papírové betlémy se na Příbramsku nemalovaly. Vystřihovánka betlému vznikla spoluprací výtvarníka s národopisným oddělením muzea Podbrdska v Příbrami. Figurky Svaté rodiny, pastýřů a darovníků se vyskytují na Příbramsku v několika typech. Zde byla použita kolekce z 19. století. Skládanka je jen skromnou připomínkou příbramských lidových jesliček.


TŘEBÍČSKÉ BETLÉMY

Kromě jednotlivých tvůrců betlémů vznikla jako součást lidového výtvarného projevu na Českomoravské vrchovině, zejména v Třebíči, Jihlavě, Telči a Třešti, skutečná betlémářská centra. Nejstarší tvorba na Třebíčsku sahá až do poslední čtvrtiny 18. století. Oproti ostatním, kde převládaly a převládají figurky vyřezávané ze dřeva, se v Třebíči prosadily výhradně figurky malované na lepence.
Podle ústní tradice byl zakladatelem třebíčského betlémářství Pavel Papírník, který si ze služeb u rakouského vojska v Itálii za napoleonských válek dovezl dvě papírové betlémové figurky. Ty se staly podnětem ke vzniku prvního malovaného betlému, který vytvořil spolu s malířem samoukem Václavem Hartmannem. Betlém vznikl kolem roku l800. Pokračovatelem byl jeho syn František Hartman. Velká podobnost jednotlivých figur, ba někdy téměř shodnost, není náhodou, ale skutečně záměrem. Malovat betlémy podle Hartmanů je v Třebíči standardem. Kopistické pojetí je běžné, kopírovalo se i z knih, reprodukcí obrazů apod. Typická a zcela nepřehlédnutelná je výrazná červená a modrá barevnost figur. Tradice papírových betlémů zde přetrvává dodnes.
Za jednoho z největších průkopníků třebíčského betlemářství je pokládán Antonín Čeloud. Jako první zavedl tříkrálové proměny, doplnil stromy, které zde dříve nebyly, začal brát ohled na perspektivu a nahoře dotvořil betlém malovanou krajinou (pozadím), kterou od něj převzali další betlemáři.
Třebíčské betlémy jsou unikátní i svými rozměry. Jde o několikametrové instalace, ve kterých se mísí půvab domoviny na Vysočině s exotickými stavbami a rostlinstvem. Krajina je skalnatá, svažitá s mělkými jeskyněmi. Základem je dřevěná konstrukce. Skály jsou tvořeny silně pomačkaným a pomalovaným papírem. Každý rok se stavěly znovu. Také jejich členění je specifické a téměř neměnné. Většinou jsou rozděleny na tři části – středová část se zbořeništěm hradu s hlavní betlémskou scénou se svatou rodinou a darovníky zabírá přibližně polovinu betlému. V levé čtvrtině je jeskyně, kde andělé zvěstují pastýřům narození Ježíška. Před jeskyní v pravé čtvrtině pastýři odpočívají nebo se věnují své práci. V třebíčských betlémech jsou pastýři skutečně hojně zastoupeni, a to při nejrůznějších činnostech, např. i při pletení ponožek. Často se zde také vyskytují světlonoši, zatímco ukázky různých řemesel, jak tomu bývá v jiných betlém, zde téměř scházejí. Vše je doplněno početnými stády ovcí. Dne 5. ledna jsou pastýři nahrazeni tříkrálovým průvodem s početným doprovodem.
V horní části je výstavné orientální město. Domovina je zde pravidelně zastoupena třebíčským větrným mlýnem, který sloužil k drcení smrkové kůry pro zpracování kůží. Kromě palem jsou v třebíčských betlémech hojně zastoupeny domácí stromy, zejména smrky, s mnoha ptáky a jinde zcela nezvyklým množstvím veverek. Celá kompozice přechází do malované krajiny. Betlém je doplněn mechem, do kterého se zapichují figurky pomocí vzadu nalepených dřevěných třísek.
Přesto, že jsou si třebíčské betlémy malbou postav i svým uspořádáním neobyčejně podobné, nepůsobí ani v nejmenším jako prosté napodobeniny. Každý je jedinečným obrazem svého tvůrce.


MÍSTOPISNÉ BETLÉMY

V posledních letech se častěji objevují betlémy místopisné. Jsou zasazeny do konkrétního města či obce a zachycují charakteristické dominanty okolí, jednotlivé stavby, sochy a darovníky v dobových oděvech či v místních lidových krojích. Mezi nejvýznamnější současné tvůrce místopisných betlémů patří např. Jana Moštková a Jiří Škopek.


Použitá literatura:
  • Jiřina Hánová, František Valena - Betlémy
  • doprovodné texty k betlémům
  • informační materiály Muzeum Vysočiny Třebíč, příspěvková organizace