Betlémy vystřihujeme a stavíme pro radost sobě i druhým. Stavíme je a dotváříme podle vlastní fantasie a občas nerespektujeme betlemářskou „zásadu“ nezasahovat do autorova díla. Někdy dotvoříme krajinu, jindy nepoužijeme původní dálinu (pozadí), nebo vytvoříme betlém rozstřiháním a navrstvením obrázku či spojíme dva drobné od stejného autora v jeden. Prostě tak, jak nás to při pohledu na betlém napadne. Někdo možná namítne, že betlém má zůstat tak, jak jej autor vytvořil. My si myslíme, že autor betlém vytvořil k tomu, aby dělal radost, aby žil. A ne proto, aby ležel „naplacato“ kdesi v archivu. Věříme, že většinu autorů by potěšilo, že jejich dílo někomu přineslo a přináší radost a určitě by alespoň někteří ocenili jejich další zpracování v té podobě, kterou jim dáváme.
Pokud se Vám naše zpracování betlémů líbí, jsme rádi. A pokud ne, každý máme jiné představy a názory, a je to tak dobře. Přejeme hezké chvíle při prohlížení našich betlémů vášnivým betlemářům i náhodným návštěvníkům těchto stránek. Možná, že pro někoho budou nejen příjemným pokoukáním, ale i inspirací.

Chcete mít také svůj betlém?

A nevíte jak na to? Pak Vám snad následující řádky a fotografie pomohou. Nebo Vás jen zajímá, jak betlém vzniká? Potom pokračujte v prohlížení těchto stránek. Podělíme se zde s Vámi o naše zkušenosti.
Pokud se Vám budou zdát následující rady až zbytečně detailní, věřte, že nás k tomu vedly rozhovory s návštěvníky našich výstav. Často nám lidé říkají, že by si rádi nějaký betlém vytvořili, ale nevědí jak na to. Při vystřihování se jim figurky trhají nebo je sice pěkně vystřihnou, ale potom se jim kroutí a nedrží postavené. Možná ale, že i zkušený betlemář zde najde něco nového. Z vlastních zkušeností víme, že je stále co vylepšovat. A pokud máte nějaké vlastní zkušenosti, podělte se o ně. I my stále hledáme nové způsoby zpracování betlémů a inspiraci pro jejich naaranžování.


Začíná to nákupem

Nejsnazší způsob, jak si postavit na Vánoce doma betlém, je zakoupení jednoduchého rozkládacího betlému. Je malý, nezabírá místo, rychle se rozloží i uklidí. Není na něm ale žádná naše práce, žádný nápad a tedy žádná radost z hotového díla vytvořeného vlastníma rukama. Navíc se bohužel v poslední době výrazně zhoršila jejich umělecká hodnota. Převažuje pro někoho snad líbivé, avšak spíše kýčovité, provedení se spoustou blýskavých flitrů. Stejně tak je velmi nízká úroveň prostorového řešení.
Avšak i tyto betlémy mají v domácnostech své místo. Ne každý má prostor, čas, chuť či šikovné ruce k vytvoření vystřihovacího betlému. Pokud budete dobře hledat, dá se i v této skupině najít dost pěkných rozkládacích betlémků, které jsou pro mnohé skutečně ideálním řešením. Nahlédněte mezi naše betlémy a zjistíte, že např. pan Kubašta vytvořil spoustu krásných rozkládacích betlémů, které určitě mnoho z Vás má z dětství ještě v paměti. Pan Vyškovský ml. vydal dva krásné zrestaurované staré betlémy. A určitě najdete i další. Tak hodně úspěchů.

A kdyby přeci jen zvítězila chuť vytvořit si stavěcí betlém s více figurkami, pak s chutí do toho. Stačí se porozhlédnout a koupit archy k vystřihování. Výběr je široký, i když se musí trochu pátrat. Jen pozor na velikost, abyste se po sestavení betlému ještě ke stromečku vešli také Vy. Např. Valašský betlém od pana Bačáka je dlouhý 3,75 m. Betlémy lze zakoupit přes internet, občas v knihkupectvích či papírnictví, ale nejlépe na výstavách betlémů, kde je můžete vidět již hotové.


Kvalitní vystřižení je základ

Pro pěkné vystřihování určitě nevystačíte s jedněmi nůžkami. Rovné větší nůžky potřebujete na spodní část většiny figur. Krátké rovné nůžtičky na střihání menších rovných obrysů. Nejvíce ale využijete malé mírně zahnuté nůžtičky. Při výběru hledejte pevné a co nejužší. Rovné i zahnuté nůžky musí střihat až do špičky. Výbornými pomůckami při vystřihování jsou silnější jehla a polystyrénová destička, ideálně velikosti A4. A pro ty, kteří vidí hůře, je výborným pomocníkem velká obdélníková lupa zavěšená na krku (k zakoupení v optice).
Nejprve si na polystyrénovém podkladu silnější jehlou propíchejte všechny vnitřní části figur, které budete vystřihovat. Zamezíte tím pomačkání nebo protržení papíru při jeho propichování nůžkami (a také vlastnímu poranění).
Jednotlivé části betlému nejprve obstřihněte „nahrubo“ s ponecháním většího okraje. Potom začněte vystřihovat těmi nejmenšími prostřihy. Dále vystřihněte vnitřní části vnějšího obrysu – např. vnitřek zahnuté hole apod., poté vnější obrys postav. Úzké části jako kmen, hůl apod. vystřihněte až na konec. Zabráníte tím protržení tenkých spojení či utržení drobných a úzkých částí. Většinou se mi osvědčilo vystřihovat se zahnutými špičkami odvrácenými od vystřihovaného obrysu. A ještě jedna zkušenost - ve vnitřních rozích nůžky neotáčet, ale vystřihovat vždy z obou stran k vnitřnímu rohu, na vnějších rozích pokračovat kousek přes okraj. Tím se rohy netrhají.
Každý si určitě najde svůj způsob vystřihování, tyto rady jsou jen výsledkem vlastních „vystřihaných kilometrů“.


Nestačí vystřihat, je potřeba zpevnit

Jen málokdo si betlém vystřihne pouze na jedno použití, aby ho po Vánocích vyhodil. Způsob zpevnění je dobře předem promyslet. U každého betlému může být vhodný jiný způsob. Záleží na velikosti figur, jejich členitosti, na způsobu předpokládaného stavění figur i sestavení celého betlému.

- čtvrtka-karton:
Drobné betlémové díly, ať již rostliny, malá zvířata či menší postavy můžeme zpevnit pouze přilepením na druhou čtvrtku. Nejprve figurku zcela vystřihneme a teprve potom nalepíme. Po přilepení je dobře figurku přikrýt průklepovým papírem a mírně zahřátou žehličkou přežehlit. Lepidlo rychleji vyschne a figurka se nekroutí. Figurky necháme proschnout zatížené. Teprve po dokonalém zaschnutí znovu vystřihneme. Kdybychom podlepovali jen nahrubo obstřiženou figurku a chtěli vystřihovat oba slepené kartony najednou, ušetříme si sice jedno vystřihování, ale dvě vrstvy se již střihají velmi těžko a zejména u drobných dílů nelze dosáhnout při vystřihování požadované přesnosti.

- sololit a překližka:
Nejtrvanlivější, ale také nejpracnější je nalepení na překližku či sololit a vyřezání lupínkovou pilkou.
Zde jsou dvě možnosti. Buď nejprve celý arch nalepit na překližku a potom jednotlivé figury vyřezat nebo nejprve vystříhat, poté obkreslit, vyřezat a teprve potom nalepit. Druhý způsob je náročnější, ale při vyřezávání nepoškodíte figurky. Drobnější detaily betlémových figur či rostlin se však často nedají z překližky vyřezat. Lze tedy vyřezávat se záměrně ponechanými širšími přesahy.
Některé figury je možné rozstřihat a vyřezat z více dílů s ponecháním přesahů pro slepení. Tím získáme větší prostorovost postav (viz foto).
Větší díly (např. chlév) a dálinu (pozadí) je vhodné vždy vyřezat ze sololitu či překližky. Dálinu lze také nalepit na zadní stěnu skříňky, do které betlém umístíme (viz níže).

- polystyrén:
Snadněji se vyřezává odporovým drátem z tenkých polystyrénových destiček (cca 3 mm). Vystřiženou figurku ve dvou místech připíchneme špendlíkem k polystyrénu a vyřízneme obrys i vnitřní otvory (mezi nohama aj.). Pro vyříznutí vnitřních otvorů je třeba ve vhodném místě figurku přestřihnout tak, aby nebylo přestřižení vidět – např. mezi nohou a botou.
I zde je možné některé části figur, ale i dáliny, vystřihnout a vypodložit tenkou vrstvou polystyrénu, vyříznutou podle obrysu příslušného podkládaného dílu. Podložení může být i šikmé.

- přilepení:
Při lepení papíru na sololit, překližku i polystyrén natíráme lepidlem podkladový materiál. Používáme lepidlo Herkules mírně ředěné vodou. Po přiložení na podklad překryjeme průklepovým papírem a velmi mírně nahřátou žehličkou přežehlíme. Tím se urychlí schnutí a zabrání vlnění papíru i prohýbání podkladu.

- dobarvení hran:
Po vyřezání a nalepení někdy nepěkně vyniknou hrany sololitu, překližky či polystyrénu. Potom je potřeba tyto hrany dobarvit. K tomu používáme bílý Latex tónovaný vodovými barvami nebo matný Balakryl. Barvy na hranách by měly být pokračováním barev na postavě, zvířeti, rostlině nebo stavbě. Vytvoříme tím vlastně „trojrozměrnou“ figurku.

- „podšpejlování“:
My většinu figurek pouze podšpejlováváme. Špejle přilepujeme dispersním lepidlem na dřevo. Většinou přilepujeme 1 – 2 jako hlavní svislou osu (popř. vodorovnou). Drobnější části figury, které by se mohly snadno poškodit, ještě zpevňujeme pomocí plochého párátka, často lepeného hranou. Dobrým pomocníkem pro tuto práci je pinzeta. Někdy je vhodné část vyřezat ze sololitu či překližky a drobné části podlepit párátkem.

- čtvrtka - karton:
Drobné betlémové díly, ať již rostliny, malá zvířata či menší postavy můžeme zpevnit pouze přilepením na druhou čtvrtku. Nejprve figurku zcela vystřihneme a teprve potom nalepíme. Po přilepení je dobře figurku přikrýt průklepovým papírem a mírně zahřátou žehličkou přežehlit. Lepidlo rychleji vyschne a figurka se nekroutí. I tak je dobře nechat figurku proschnout zatíženou. Teprve po dokonalém zaschnutí znovu vystřihneme. Kdybychom podlepovali jen nahrubo obstřiženou figurku a chtěli vystřihovat oba slepené kartony najednou, ušetříme si sice jedno vystřihování, ale dvě vrstvy se již střihají velmi těžko a zejména u drobných dílů nelze dosáhnout při vystřihování požadované přesnosti.

- zpevnění hran:
Pokud figurky pouze podšpejlujeme nebo podlepíme kartonem, je potřeba zpevnit i jejich hrany. Při opakovaném stavění a uklízení betlému jsou hrany a zejména drobné výstupky náchylné k poškození. K tomu se nám osvědčilo dispersní lepidlo na dřevo Dispercol, které je po zaschnutí bezbarvé. Lepidlo lze nanášet na hrany z rubu figurek pevným plochým štětcem. Snadnější je použít Lepidlo na dřevo D2 (s vlaštovkou) s úzkou dávkovací hubičkou.
  - nebojme se kombinací:
Nebojte se výše popsané způsoby zpevňování kombinovat. Vše, co vede k naplnění Vašich představ, je vlastně to pravé. A že to jiní dělají jinak? To přece nevadí. Vždyť právě ta různorodost je krásná.


Aby se figurky nekácely

Původně se k papírovým figurkám zezadu přilepovala tříska, která figurku zpevnila a současně sloužila k jejímu zapíchnutí do mechu. Dnes je tento způsob poněkud problematický. Málokdo si doma navrší hromadu mechu, do které bude figurky zapichovat. Jednak není tak snadné tolik mechu nasbírat, jednak je z něj přeci jen nějaký ten nepořádek. Pouze u starých betlémů tento způsob použijeme (viz níže).
V návodech k betlémům se přesto často píše, abychom figurky nalepili na delší na konci zašpičatělou špejli, kterou zapíchneme ne do mechu, ale do polystyrénu. Zapichování špejle do polystyrénu je však pracné a kromě toho špejle polystyrén značně poškodí. Pro opakované zapichování to není nejvhodnější způsob.
Jak tedy donutit figurku, aby dobře stála? Pokud chceme betlém stavět na pevnou podložku bez polystyrénu, přilepíme na zadní stranu přiměřeně velký špalíček, který zajistí stabilitu. U menších figurek doporučujeme hranolek úhlopříčně přeříznout na dva „trojúhelníky“. Ty na rozdíl od hranolku nebudou rušit.
Nejčastěji betlémové postavičky a rostliny zapichujeme do podkladové desky z polystyrénu. (O vytváření „krajiny“ bude řeč dále.) A zde se osvědčily obyčejné špendlíky s kovovou hlavičkou. Při ukládání figurek do krabice nezabírají tolik místa jako špalíčky a při opakovaném zapichování polystyrén viditelně nepoškodí. K jejich přilepení se výtečně osvědčila tavná pistole. Lze s ní lepit špendlíky stejně dobře na papír jako na sololit či překližku. A při trošce opatrnosti i na polystyrén. Špendlíky lepíme na zadní stranu figurek. Na dolní kraj figurky vymáčkněte malé množství lepící hmoty, vložte do něj špendlík tak, aby hlavička nahoře nevyčnívala a mírně jím pootočte. Pootočením se špendlík dobře zafixuje. Při lepení na polystyrén počítejte s tím, že lepící hmota je značně teplá a polystyrén se teplem taví. Je tedy třeba foukáním hmotu chladit již při vytláčení z pistole a jejím nanášení na polystyrén.
Do skříňkových betlémů figury po vyztužení vlepíme napevno pomocí malých hranolků vodorovně přilepených ke spodní hraně figurek. Hranolky nařežeme podle velikosti figur ze zápalek nebo z modelářských (hranatých) špejlí. I do skříňkových betlémů je vhodné figury zpevnit podšpejlováním. Nebudou sice ohroženy při jejich opakovaném sestavování, ale mohly by se prohýbat.
U papírových betlémů, které se slepují do pevného celku, mívají figury na spodní straně chlopeň určenou pro přilepení k podkladu. Takto přilepená figurka se ale kácí. Doporučujeme proto tyto chlopně odstřihnout, figurky zpevnit podšpejlováním a přilepit stejně jako u skříňkových betlémů pomocí modelářské špejle.


Konečné zpracování vdechne betlému život.

Ať jste se pustili do výroby jakéhokoli papírového betlému, vystříháním a zpevněním figurek práce na něm nekončí. Nyní je potřeba k němu vytvořit krajinu nebo jej jinak dokončit. A protože není betlém jako betlém, i tato závěrečná fáze je prací tvůrčí.

Některé betlémy vytvořil autor jako pevné celky, u kterých by jakýkoli zásah do nich narušil koncepci takového betlému. Typickým příkladem jsou betlémy Jany Moštkové (viz Betlém z Těšan).

Někdy lze i pevné celky rozdělit a podle vlastní fantazie k nim vytvořit krajinu či je jinak upravit. (viz Příbramské jesličky).

V některých oblastech se betlémy umisťovaly napevno do různých skříněk, většinou za sklo. Někdy bývaly prosklené ze tři stran, většinou ale pouze zepředu. Takový betlém se po Vánocích nerozebírá, ale ukládá se celá skříňka. Skříňkové betlémy mívají proto velmi pěkně zpracovanou krajinu s využitím mechů a dalších přírodnin. I dnes můžete využít tento způsob stavění betlému. Někteří autoři tvoří betlémy přímo k postavení do skříňky. Fantazii se ale meze nekladou a Vy můžete do skříňky umístit téměř jakýkoli betlém. Jediným omezením je jeho velikost. Skříňkový betlém by měl být přehlédnutelný téměř na jedno podívání. Vhodnější jsou proto buď betlémy s menším množstvím větších postav nebo naopak s drobnými figurkami, u kterých nevadí ani jejich větší množství. U betlémů s drobnějšími figurkami se však nabízejí zajímavější možnosti při tvorbě krajiny. Obrovské celky se do skříněk nehodí.
Po zpracování betlémových figurek a dalších dílů betlému přijde tedy na řadu práce se dřevem. Pokud jste méně zruční, můžete využít různé části staršího a zdánlivě již nepotřebného nábytku. Např. zásuvku od psacího stolu nebo menší sektorovou skříňku. Ty můžete dotvořit dřevěnými soustruženými nožičkami a z přední strany ozdobnou lištou. Jako nožičky lze dobře použít dřevěná nábytková madla. Vše sjednotíte lihovým mořidlem a matným lakem nebo vhodnou lazurou. Na zadní stěnu takto připravené skříňky namalujete dálinu nebo přilepíte dálinu z Vámi vybraného betlému. Nezapomeňte domalovat také horní a boční díly skříňky tak, aby navazovaly na terén dáliny. (další foto viz J. Herain, J. Knapovský III). Jako základ terénu výborně poslouží polystyrén, který buď jenom natřete Balakrylem, nebo můžete polepit mechem, větvičkami apod. Na základ z polystyrénu lze také vytvarovat krajinu z pomačkaného naškrobeného balicího papíru (o tomto způsobu tvorby krajiny bude řeč později). Záleží nejen na Vaší představivosti, ale hlavně na typu betlému. On si „řekne sám“, co se k němu hodí. Nakonec rozmístíte postavičky a další díly betlému přilepením pomocí dřevěných špalíčků. A potom se můžete pohodlně posadit a vstřebávat tu betlémovou nádheru. Krásnější o to víc, že je to dílo Vašich rukou. Pro zajímavost zde uvádím, že s malými skříňkovými betlémy, většinou zavěšenými na krku, se dříve chodívalo koledovat.

Poměrně nenáročný způsob vytvoření krajiny je rozložení různých krabiček, které volně překryjete látkou vhodné barvy. V takovém případě je potřeba k figurkám zezadu místo špendlíků přilepovat špalíčky. Místo krabiček můžeme k poskládání základu pro krajinu použít pod látku různě velké hranolky polystyrénu nebo na jakékoli krabičky položit polystyrénové destičky. Potom ke stavění figurek použijeme špendlíky, což se jednodušší, ale hlavně skladnější než dřevěné hranolky. Velkou výhodou takto zpracovaného betlému je jeho proměnlivost. Lze ho postavit téměř kamkoli a jakkoli. Někdy bude téměř plochý, rozložený více do šířky. Jindy bude krajina kopcovitá a darovníci budou k Ježíškovi scházet s kopců do údolí či naopak stoupat do hor. Zcela podle Vaší momentální fantazie. A i když budete mít jen jeden betlém, bude při každém sestavení určitě zcela jiný.

Jak jsme psali výše, původně se betlémové figurky zapichovaly pomocí třísky do mechu. Jestli máte doma takovýto starý betlém, možná přemýšlíte, jak jej postavit, aby vynikla jeho krása. Jistě bude každý souhlasit, že takové figurky se skutečně nehodí zapichovat do polystyrénu. Mech k nim opravdu patří. My jsme tento problém vyřešili pomocí hlubších plastových krabiček od tvarohových desertů, písku, zavařovacích lahví a několika destiček překližky. Na zavařovací lahve různých velikostí jsme položili kousky překližky, čímž jsme získali základ pro kopcovitý terén. Krabičky jsme naplnili jemným vlhkým pískem a rozložili těsně vedle sebe po celé ploše. Písek je potřeba do krabiček dobře upěchovat. Potom jsme vše překryli mechem, kterého takto není mnoho zapotřebí. Krajinu jsme doplnili kamínky, kořeny, kůrou a sušenými kvítky. Do takto připraveného terénu už není problém silnější třísky zapichovat (viz neznámý autor 56 - Vejprty I)

K postavení malých vystřihovacích betlémů lze použít nejrůznější přírodní materiály (kořeny, kůru, choroše, skořápky ořechů aj.), stejně jako různé vybavení domácnosti - ošatku nebo rozbitý hliněný hrnec. (viz P. Skácel, A. Lančová, neznámý autor 5B) Budete-li se dívat kolem sebe, určitě si všimnete dalších věcí, z nichž vytvoříte zajímavé kompozice.


Kam s ním?

Mysleli jste při tvorbě betlému na to, jak ho uložíte, aby Vám nezabíral moc místa? Na tuto nerudovskou otázku je třeba hledat odpověď dřív, než se do tvorby betlému pustíme. Mnoho částí betlému lze vytvořit tak, aby se dal ukládat „na placato“ do ploché krabice.
Pokud se spokojíte pouze s jedním betlémem, pravděpodobně s jeho uložením nebudete mít mnoho problémů. Jestli Vás ale tvorba betlémů popadne a již nepustí, a pokud k jejich uložení nemáte volnou stodolu, nezbude Vám, než se zamýšlet nad tím, jak betlémy vyrábět, aby se daly v mimovánočním čase ukládat co nejúsporněji. Přinášíme Vám několik nápadů, jak lze betlém pro uložení zmenšit.

Z hlediska nároků na úložný prostor jsou nejméně náročné betlémy rozkládací. Druhou poměrně nenáročnou variantou je rozestavení různých krabiček, které překryjete volně položenou látkou vhodné barvy.
Bohužel, ne vždy lze betlém vyrobit rozložitelný. Skříňkové betlémy jsou krásné, ale zabírají dost místa. I na takovýto betlém, pokud zůstane Vaším jediným, doma místo určitě najdete.

Pokud budete vyrábět betlém s pevně koncipovanou krajinou nebo tvořený jako pevný celek, zabere hotový dost místa. Potom je dobře již při výrobě tvořit ho jako skládačku. Místo slepení jednotlivých dílů do pevného celku lze například boční díly přilepit pomocí režného plátna, takže se dají sklápět. Zadní a případné další díly lze do sebe zasouvat pomocí výřezů. Výřezy nepoužíváme na předním dílu. Rušily by celkový dojem z betlému.

Při lepení režného plátna natíráme lepidlem sololit nebo překližku, na které budeme plátno přilepovat. K tomu se nám osvědčilo lepidlo Herkules. Po přiložení plátno překryjeme průklepovým papírem a mírně nahřátou žehličkou přežehlíme. Tím lepidlo rychleji zaschne, plátno se dobře přitlačí a nezvlní se. Tímto způsobem lze spojit i více dílů velké dáliny tak, aby se daly skládat jako leporelo, tj. střídavě dozadu a dopředu. Zde je třeba myslet na to, abychom díly, které se budou skládat dopředu, nejprve slepili plátnem a teprve poté na ně přes plátno přilepovali obrázek. V případě leporela je dobře plátno z přední strany ve spojích zaretušovat barvou. Jeden spoj je často třeba retušovat i více barvami podle navazujícího obrázku. Sousedící díly tak nebudou rušeny barevně odlišným spojem.

Další možností, jak „splacatět“ betlém pro ukládání, je zasunout dálinu (pozadí) mezi zadní stranu rámu a pomocnou lištu, které jsou k sobě ve dvou místech spojeny šroubem s matkou s potřebným odsazením pomocí matek nebo vymezovacího válečku na šroubu mezi lištami (viz foto). V dolní části dáliny stačí vyříznout přiměřeně široké výřezy v místech šroubů a při sestavování betlému dálinu zasunout mezi zadní stranu rámu a lištu. U malého betlémku lze stejného efektu dosáhnout přišroubováním malého kovového úhelníku zdola k zadní hraně terénu s malým odsazením. Tím opět vznikne drážka pro vsazení dáliny.


Na těchto stránkách se dále pracuje. Pokud Vás inspirovaly k vytvoření vlastního betlému, tak „ať Vám nůžky stříhají“.
S přáním „Mějte se krásně betlémově“ se s Vámi dočasně loučí autoři stránek.